28. 3. 2017

Proč neběhám v péřovce

Vidím to úplně jasně! Co? No přece předpisově oblečenou sebe podle okolí při běhu, jakmile klesne pod patnáct stupňů. Vize je jasná. 
Běžím si to v parku s větrem o závod - na sobě péřovku zakrývající ultrateplý svetr z ovčí vlny s jelením vzorem. Místo legín z dětskýho oddělení v Dekatlónu, oteplováky a pod nima aspoň šestery punčocháče.

Dres vhodný na polární výpravu. Něco jako Amunsen, když dobýval polární kruh (jo, ta vodka má jméno po chlápkovi). 

Zdroj: https://www.linkedin.com/pulse/20130114065106-206580-innovators-prepare-like-roald-amundsen


Z počátku jsem na otázky, jestli mi není zima reagovala pokusy odhalit existenci termooblečení a tajemství zahřátí při pohybu. 
Dnes už jen mávnu a se slovy: "Však já se zahřeju!", odbíhám. 

Přesto jsem se ale rozhodla to ještě jednou a naposled to zkusit vysvětlit. Tak tedy, když vybíhám obleču se tak, jako bych šla na procházku a venku bylo o deset stupňů více. Díky méně oblečení se mi lépe běhá a věřte, že ještě před prvním kilometrem je mi příjemně teplo. Zkuste si vzpomenout na dobíhání autobusu! Cestu do kopce! Taky vám určitě bylo tepleji no a mě to bytí tepleji trvá klidně i hodinku.  

Celý čas běhám v kuse, takže se většinou nezastavím, nechladnu a nepropotím = nenachladím. 

Výborným pomocníkem při nižších teplotách může být i termoprádlo. Oblečení svou tenkostí může jevit nedůvěru. Nic se ale nebojte, zahřívá často víc. 

No a v neposlední řadě jsem studený odchov. Spartanská výchova mojí matinky mě naučila žít v 18°C. 

Co jsem tím chtěla říct? Že mi při běhu není zima a vím, co dělám. Na druhou stranu zkušenost je přenosná. Proto, jestli můžete - vyběhněte! Je to fajn a sami uvidíte, jak se orosíte! 

Běhu zdar!

20. 3. 2017

Běhna záčátečnice - Plánování trasy

Varování! Článek je pouze osobní zkušeností a jako každá osobní zkušenost může být individuální. Běh a vhodnost běhu konzultujte s kvalifikovaným, certifikovaným a ověřeným odborníkem.

Občas se ráda podělím o nějakou zkušenost s běháním. Z referencí pak s zjistím, jak některé začátečníky dokáže odradit, že si nedokážou představit kudy by běhali. Jestli to nebude náročné, jestli na ně někdo nebude koukat... Hádejte, co! Zrovna před nedávnem jsem řešila potřebu nové trasy a rozhodla se podělit.



Jak tedy plánuju novou trasu?

1. Rozmyslím se, co od běžecké trasy čekám. Například já potřebuju soukromí, abych si mohla pořádně zazpívat a zamávat rukama. Taky je třeba přidat nějaké převýšení.

2. Během cesty se koukám po okolí, kdy bych mohla běžet. Tu a tam změním pěší trasu. Následně pak promyslím, kudy bych tak mohla proběhnout.

3.  Vyrazím na procházku nebo projížďku na kole a kouknu, kudy by cesta odpovídala mým požadavkům.

4. Zapnu endomondo a projedu si trasu na kole.

5. Vyběhnu a podle potřeby si ubírám nebo přidávám.

6. Pokud bych si ani tak nebyla jistá, sednu za internet. Na facebooku jsou desítky skupin s lidma, kteří nemají koho na začátky běhání nebo běžců, kteří rádi poradí. Stačí se nalogovat na skupinu města a on už se někdo ozve. Jsou i specializované běžecké skupiny. Internetové stránky s plány pro začátečníky.


Hlavní je ale vyběhnout a nemusíte hned na začátku běhat. Stačí vyrazit na procházku. Jestli je vám blbý jen tak nazdařbůh se procházet, vyrazte z pejskem (vlastním, z útulku...). Časem můžete dělat procházky svižnější. Pak třeba jednu písničku zkusit uběhnout. Časem na písničkách přidávat. Takhle jsem začínala já. Jde to. Je potřeba si uvědomit, že hned po týdnu  nemůžu běhat Usain Bolt.

16. 2. 2017

Čumění do mobilu aneb proč čumím do mobilu já

Postesknout si nad veřejnosti zahleděnou do mobilu se stalo oblíbeným klišé. Čím víc moralista odsoudí/označí sledování internetu za nepochopitelné, tím víc budí dojem sebeosvícenosti. K doladění pocitu internetového nezávisláka je důležité na sociální síť nasdílet něco o tom, že v devadesátých létech byla sociální síť hřiště. Ano, nejlepší místo na nanadávání že pořád všichni čumí na facebooku bývá pro mnohé facebook.

Podle mě to je ale s internetem jako s nožem, ohněm... Záleží na využití. Nožem můžeme připravit skvělé jídlo, zároveň je ale nebezpečnou zbraní. A to, že oheň je dobrý sluha ale špatný pán jsme slyšeli všichni. 

Jaké výhody tedy v internetu vidím?

1. Efektivnější komunikace
Díky internetu můžu  komunikovat s nejbližšími, kteří bydlí 2oo km ode mě. S kamarádkou na služebce na druhém konci světa ale jsem schopná si během dvou minut domluvit odvoz na tréning, běžecký sparing.
Vyhledám telefonní čísla a za pět minut mám obvoláno, co bych zařizovala několik týdnů. 
Internet pomáhá spojit se i lidem, kteří by nebyli schopni se setkat fyzicky. Před časem mi byl vykládán příběh dvou babiček, pro něž nebyla fyzická návštěva možná a tak se po 3o letech spojily přes skype. 

2. Lepší vybavenost
Netvrdím, že to vždycky vychytám, ale díky stránkám jako yr.no, chmi.cz se můžu aspoň přibližně připravit na počasí. Cestou si můžu vygooglit plánované akce v dané lokalitě a je-li potřeba se jim vyhnout.

3. Lepší orientace
Zadám si do mapy lokalitu a jdu. Ano, můžu se zeptat na cestu a často se i poradím. Na druhou stranu ne vždy čekají místní v ulicích před domy, aby mi poradili cestu a jděte za opilým výtržníkem, pasákem, prostitutkou (...) zeptat se, kam máte jít. 

4. Lepší cestování
Dost cestuju. Díky internetu jsem schopná si najít levnější a rychlejší spoj. Popřípadě se zorientovat a dostat co nejrychleji z místa, které nevypadá bezpečně. 

5. Zabavím se
Představa, že si lidé ve vlacích a čekárnách více povídají je sice lákavá, ale ne vždy reálná. Kdo se pohybuje reálně ve veřejném prostoru určitě ví, že je protkán (h)různými existencemi. Před internetem v mobilu jsem si koupila noviny, časopis. Nešla jsem za partičkou bezdomovců s větou: Krásný den pánové, jak se vám dneska daří... 

6. Poslechnu si hudbu

7. Méně zklamání
Nevěřím, že jsem jediná, koho se snažil někdo obalamutit. Nakecat mi nějakou blbost.. Vemu do ruky mobil a mrkneme se. co na to strejda Gůgl... 

8. Ušetřené peníze
Pár minut u internetu a objednám si produkt/službu levněji. 

9. Sebevzdělávání
Ano, občas koukám na dost blbá videa, ale taky se můžu podívat na TedX, přečíst odborný článek, kouknout na dokument... 

10. Seznámení se
Ano!!! Internet nejen lidi rozděluje ale i seznamuje. Petra jsem poznala přes internet ještě v době internetového pravěku někdy před 15 lety. Svého manžela přes internet poznala i kamarádka, další na internetu našla i partnera. Přes Facebook jsem potkala pár sparing partnerů. Přes internet jsem si našla i tu svoji milovanou Krav Magu. 



Je tedy na čase se zamyslet, jestli náhodou nemůže být problém v nás. My jsme ten, kdo kliká, kdo rozhoduje. Zejména pro naši národní mentalitu je brblání a nadávání specifické. Pokud někomu životní styl moralisty brblavého vyhovuje, pak jeho volbu akceptuji. Myslím si, ale, že je škoda nevyužít všech možností, které máme. 

7. 2. 2017

La Bouchee Brno

La Bouchee v Brně patří mezi luxusnější a vyhlášenější restaurace. V žebříčku Trip Advisor se dá dokonce vygooglit mezi dvaceti nejlepšími a to už je docela slušné skóre. Podnik se profiluje jako francouzská restaurace.

Už delší dobu mě restaurace zajímala. Vždy se ale našel důvod, proč jít jinam. Jenže tentokrát jsem měla blbou náladu. Na blbou náladu mi pomáhá vývar. La Bouchee měli zrovna v nabídce králičí vývar a tak jsem vyrazila léčit si blbou náladu.



Připadá vám slušně řečeno: "netradiční" vyrazit si do luxusní restaurace na polívku? Rozumím. Podle mého názoru by ale podobný podnik měl umět uspokojit hosta, ať už zavítá  na degustační menu nebo na vývar. Ať už v restauraci nechá dva tisíce nebo stovku. Zároveň považuji vývar za skvělé seznamovací jídlo s restaurací. Navíc jsem chtěla dobrej vývar!!!

K La Bouchee se dá dostat tramvají č. 4 ze zastávky Obilní trh. Správný buržoust ale asi pojede autem, kde určitě bude mít dobrou navigaci a ta mu poradí lépe.

Interiér restaurace je rozdělený na horní a dolní část. V horní části je posezení pro více lidí u stolu. V zadní - dolní části jsou pak i stolky pro dva.  Co se týká prostředí je opravdu ale opravdu příjemné. Atmosféra určitě stojí za návštěvu.

Obsluha je příjemná a profesionální. Vývar byl krásně jemný, sametový a čistou prací. Chutnal skvěle, ačkoli by mohl i chutnat božsky. Na polední menu ale nadstandard.

Dobrý dojem bohužel kazí záchody. Jsou vizuálně pěkné, jenže co do zápachu, jsem byla už spokojenější i ve čtvrté cenové.

Ač byla obsluha profesionální, mohli počkat, než se vrátím ze záchodu a pak mi přinést polévku. Místo toho, aby už na mě polévka čekala na stole. Nepotěšila ani delší čekací doba na zaplacení. Čekačku jsem nakonec vzdala a vyrazila zaplatit u baru.

Závěrem? Příjemné prostředí, skvělá kuchyně. Ceny nejsou nízké, ale zase ani astronomické. Až si budu chtít zvednout náladu vývarem, ještě se ukážu a třeba si dám i něco jiného. Nicméně je podle mého názoru po Brně i více zajímavých podniků.

web:http://www.labouchee.cz/cs/uvod

31. 1. 2017

Domácí sekaná

Petr se chystal k odjezdu. Tašky a všechna zavazadla už byla připravena k cestě. Ještě jsme se objali a já mu předala z lásky upečený balíček a vzpomínku na mě.

Domácí sekaná vždycky patřila mezi mé speciality a tak jsem ji už darovala jako dárek k svátku, Valentýnu. Nejen partnerovi ale taky kamarádce nebo sousedům. 

Čím jsem starší, tím víc mě klasická jídla baví. Při troše zkušeností a hravosti se dá vykouzlit i zdravý hamburger, sekaná, svíčková... Chce to jen respektovat pravidla, pročíst pár receptů... 

V příspěvku uvádím tři verze, jak sekanou dělám. Klasickou, zdravější a bezlepkovou.  Množství surovin je orientační. Patřím mezi hospodyňky, které vaří od oka. Receptury teplých pokrmů ale uvádí 67g masa na porci při proci 100g. 

Ideální je, pokud řezník nabízí mletí masa nebo si maso můžeme umlít sami. Ideál ale není realita a tak i já nakupuji maso v supermarketu. Vždycky musí být napsáno na výrobku MLETÉ MASO, pokud je na obalu uvedeno VÝROBEK z mletého masa, jedná se o produkt který považuji za šmejd a raději udělám něco jiného nebo si zajdeme na oběd.  Ze supermarketových mas preferuju Globus a pokud  není jiná možnost, tak Lidl. Do sekané dávám vepřové nebo vepřové a hovězí maso. 



Domácí sekaná


Suroviny 

Klasika: 
Mleté maso, houska, strouhanka, vajíčko, dětěnické koření, majoránka, česnek, sůl, cayenský pepř

Zdravější verze:
Mleté maso, celozrnná žitná houska nebo grahamový rohlík, ovesné vločky, vajíčko, dětěnické koření, majránka, česnek, sůl, cayenský pepř

Bezlepková verze:
Mleté maso z Globusu, vajíčko, dětěnické koření, česnek, majoránka, sůl, pepř.


Postup:
Pečivo natrhám a namočím do vody tak, aby nasáklo.

Pokud vyrábím zdravou nebo klasickou verzi pomelu si staré a suché pečivo nebo ovesné vločky. 

Do mísy, ve které budu vyrábět sekanou klepnu vajíčko, pokud dělám z půl kila, tak dvě vajíčka. Překontroluju, jestli v misce není nějaká skořápka.

Přidám maso, koření, housku, kterou ještě vymačkám tak, aby v ní bylo co nejméně vody, strouhanku nebo ovesné vločky, česnek, sůl, pepř a promíchám rukami. Podle potřeby ještě dochutím, přidám vajíčko nebo ovesné vločky... 

Pokud vyrábím bezlepkovou verzi, přidám jenom koření a vajíčko. Nutné je maso jemněji mleté nebo to z Globusu. Pokud bych použila klasicky mleté maso, nebude mi sekaná držet pohromadě. 

Umyju si ruce a vytvaruji sekanou. Důležité je, abych měla mokré ruce, protože tak se sekaná lépe tvaruje.

Sekanou peču ve vyhřáté troubě na 180°C asi hodinu a posledních deset minut pod grilem, abych doladila kůrčičku. Důležité je ale dbát vlastních zkušeností s troubou. Občas sekanou podlévám. 


25. 1. 2017

Jaké to je jet Regiojetem

Poslední dobou jsem dost na cestách. Za tu dobu, co cestuji, jsem si osvojila pár fíglů, jak ušetřit nějakou tu korunu a třeba si i zpříjemnit cestu. Na trase Karviná - Hranice na Moravě/ Olomouc/Česká Třebová se mi pro finanční úsporu osvědčila změna dopravce. Na trase Karviná - Brno, pak šetřím včasnou jízdenkou.

Ze služeb soukromých dopravců preferuji Regiojet. V Leo Expresu jsem si připadala, jako v tramvaji, což na trase Karviná - Ostrava nikterak nepřekáží, ovšem v dopravě na delší vzdálenost už vidím problém. Často dostávám otázky, jaké to je jet regiojetem, proto se dneska na mé cestování podíváme.

zdroj obrázku: http://ekonomika.idnes.cz/regiojet-zacal-prodavat-jizdenky-na-zlute-vlaky-propoji-je-s-autobusy-1zi-/eko-doprava.aspx?c=A110907_101646_eko-doprava_spi


Regiojet vsadil na předělání starých vlaků, které jsou podle mých informací z Německa. Pocit jízdy tramvají tedy odpadá. Roli ve výběru může hrát pro stejné závisláky na kofeinu, jako jsem já, i káva v ceně. Stejně, jako káva jsou v ceně i voda a noviny.

Na výběr cesty vlakem jsou hned tři třídy. Standard, Relax a Business. Standard je nejnižší třída a tedy i nejlevnější. Business pak nejvyšší a tedy i nejdražší.

Standard je služba, kterou běžně využívám, pokud jsou místa u okýnka nebo u uličky. Radost udělá i rodičům, kteří si mohou na cesty zakoupit jízdenku v dětském kupé. Kupé je však jedno, je tedy lépe rezervovat jízdenku v časovém předstihu v návaznosti na roční období (prázdniny, vánoce...). Na trase Ostrava hl.n. - Hranice na Moravě, se na cestujícího nemusí dostat s nákupem, novinami nebo kávou Illy. Zásuvky na notebook jsou jenom u okýnka.

Relaxem jedu, pokud mi hrozí místo uprostřed v plně obsazeném kupé. Prostřední místo ve Standard kupé má minimální možnosti pro odložení čehokoli. Může se taky stát, že si přes vás budou ostatní spolucestující podávat svačiny, lahve s alkoholem, různé předměty. Takže jsem už jela obložená, jako chlebíček, namačkaná jako sardinka s kávou téměř nad hlavou a šermujícími rukami před obličejem. A to fakt nechcete.
Uznávám, že se jedná o lepší variantu, než stát dvojřad na chodbičce ve vlaku a zažívat válku o to, kdo má koho pustit sednout, jak tomu bývá o nedělích a na začátku prázdnin u ČD.   Rozdíl mezi Standard a Relax je však na trase Olomouc - Ostrava. hl. n. 15,- Kč. Z vlastní zkušenosti doporučuji oněch 15,- Kč obětovat.
Jedete-li sami, doporučuji vybírat single místa. Za příplatek se na vás taky dostane dřív s kávou, stihnete si nakoupit a máte blíž k přípojce na elektřinu.



Cesta v Business třídě je pak pro ty, kteří si chtějí udělat radost nebo preferují komfort. Na trase Ostrava. hl. n. - Olomouc je příplatek 30, Kč. K vodě navíc dostanete i džus, kromě kafe v ceně si můžete vybírat i z čajů Oxalis. Příjemný je i prostor. V business třídě JE kam odložit. Cokoli. Dostane se na vás s nákupem, kávou ale třeba i čajem a ještě se stihnete upravit ve velkém zrcadle.

Jízdenky objednávám přes většinou přes internet. Nakoupit lze i na nádražích, odkud vlaky odjíždí. Pokud přestupuji v Ostravě, není nutné zmateně pobíhat po nádraží, stačí pokrfačovat kolem trafiky rovně. Pokud však přípoj jede na čas mám většinou 20 minut na obhlídku nádraží.


22. 1. 2017

Moje zimní běhání

VAROVÁNÍ: Následující článek je pouze osobní zkušeností. Jako každá osobní zkušenost i ta má může být individuální. Vhodnost běhu konzultujte se svým lékařem nebo kvalifikovaným a prověřeným trenérem. 

Běhání, zvláště pak to zimní, vzbuzuje řadu otázek, rozpaků a taky ostych, proto jsem se rozhodla napsat dnes o svých zkušenostech během zimy. 

Na začátku je dobré zmínit moji kondici: Jsem rekreační běhna, běhám pro radost. Znamená to, že běhám několik krát týdně, 5 km a někdy i více po našem karvinském parku. Tempo mívám zhruba 5-7 minut na kilometr. Mojí motivací je radost z pohybu. Občas tomu říkáme, že si jdu šlehnout.

Přežila jsem běhání v -15°C a dokonce to bylo fajn!


Nejčastěji dostávám otázky:

Ty běháš v zimě?
Ano.

Není ti zima? 
Ne. Bývám oblečená úměrně počasí. Díky termoprádlu můžu působit jako méně oblečená, avšak zdání klame.

Moje oblečení do 4°C. Nutno dodat, že jsem lehoučce otužilejší.


Nebojíš se, že uklouzneš?
Ne, mám nesmeky.

Proč nejdeš běhat do fitka, tam je pásů dost?
Nevidím důvod, venkovní běhání je daleko lepší. Na běžícím pásu bych si připadala jako laboratorní myš. Pokud by cvičení na fitness strojích zajímalo, už se mu věnuji.

Nebojíš se běhat večer?
Neběhám sama. Na facebooku je pro každé město nějaká skupina, stačí jenom napsat, že hledám sparing a vždycky se někdo najde.

Nevadí ti, že na tebe lidi koukají?
Ne. Více v příspěvku blbé čumění http://rumenkarulandska.blogspot.cz/2015/07/blbe-cumeni.html

Nesmeky. Ti, co se nechcou bát pádu vygooglí a zakoupí. Doporučuji!


A  jak takové moje zimní běhání vypadá? Proběhněme se společně v bodech. 

1. Kouknu se z okna, kolik je na teploměru stupňu a jaké je počasí. Když si nejsem jistá, ještě se podívám na meteoradar, co ses na mě žene.  Obleču se tak, jakoby bylo o deset stupňů více.

2. Pokud to venku klouže víc, než na brusláku, navleču na boty nesmeky.

3. Obleču se a vyběhnu.

4.  Během svého závodu s větrem koukám pod nohy a občas kolem sebe. Navykla jsem si nosit klíče na ruce a těmi o sobě dávat vědět pejskařům a chodcům, něco jako když máte zvonek na kole.

5. Jakmile vběhnu do míst, kde široko daleko není živáčka, začnu si na hudbu zpívat a máchat rukama. Je to pro mě snad nejlepší terapie. Pokud už mě někdo uvidí/uslyší, tak blbý. Sice se začnu blbě usmívat, trochu stydět a nasadím tvář neviňátka, že by rovnou mohli přemalovat andílky v kostelech světa, ale kdo z nás se nezapomněl u dobré písničky a nestřihl sólo. Navíc já už bych se fakt zbláznila, kdybych se psychicky nerekreovala.

6. Po doběhnutí si dám doma tabatu, protáhnu se nebo praštím sebou na gauč a dám si nějaký TEDx. Užívám si toho, jak je mi fajně.

7. Jdu se umýt, nakrémuju se.

Není to žádná věda! Přestaňte hledat výmluvy, hledejte důvody! Vyběhněte! Neznáš zimu, jsi jako stroj!! :-)