Dám si eidam

Bylo nebylo jedno království a v tom království už i v 70. létech jedli eidam - tehdy se v kuchařkách objevoval poskrovnu, ale lidé se ho nebáli. S postupem času se Eidamu však lidé přestali bát méně a méně a méně až pod ním začali schovávat veškerá jídla.  Dlouho jim to schovávání jídel docela vyhovovalo, až pak z ničeho nic začali všichni ohrnovat. Ohrnovat Eidamem i schovávání jídel pod něj. Objevili mnoho chutí a některá jídla prokoukla.

Lidé, živočišný druh posedlý potřebou označovat někoho za špatného, ediam ještě víc odsoudil. Říct: "Jím eidam" se začalo mezi lidmi, kteří rádi vaří nebo blogují o jídle rovnat veřejnému přiznání k masturbaci.
Upalování čarodějnic vystřídalo slovní upalování Eidamovců.

Ačkoli na všem zlém je něco dobré a některým jídlům opravdu odstranění nánosů ediamu prospělo, tak si jednou jedna Ruměnka, řekla, že se ozve. Takže: Dobrý den, jmenuji se Adéla Oklešťková a jím Eidam. Myslím si, že když se nakrájí na kousíčky a posype paprikou je fajn jako jednohubka. Myslím si, že když jej používáte s rozumem, tak je fajn. Myslím si, že do některých jídel, jako jsou třeba toasty je fajn.
Dík  za pozornost!

Komentáře

  1. Tak co vykuchtíš příště??Co třeba troufnout si na cibulovou omáčku s pečeným masem?

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky