12. 12. 2012

Vánoční trhy Olomouc

Máme tady advent a s ním spjaté vánoční trhy. Ačkoli mezi neodmyslitelné šlágry našinců patří ty Vídeňské, osobně preferuji návštěvu vánoční Olomouce. I při hojné návštěvnosti mám daleko větší možnost svobodného pohybu, jsem v nádherném historickém městě, hanácká metropole je prakticky za humny a přestože peněženka dostane citelnou ránu, nezapláče tolik, co v Rakousku. Protože jsem neměla fotografickou náladu, poprosila jsem kamaráda Petra o ilustraci příběhu o mém toulání.

Verze pro ty, co se jim nechce číst:

Jak?
Autobusem, vlakem, prostě tím, co vám jede do Olomouce - já vyrazila Regiojetem a doporučuji
www.regiojet.cz

Kdy?
Ideálně v neděli, to je vlez zadara do galerie. http://www.olmuart.cz/MUO/

Proč?
- Nádherné historické město,
- fajn program (http://www.vanocnitrhy.eu/program/)
- je to blíž,
- široké spektrum punčů,
- stánky s pěknými drobnostmi, kde by se daly pořídit dárky,
- menší davy...

Co ještě navštívit?
- Olomoucký hrad,
- Muzeum umění,
- Cafe la Fée,
- místní ulice - doporučují procházku nazdařbůh :).



Verze pro ty, co si rádi počtou:

Je něco málo po osmé ranní, vyklouzávám vybíhám  z domu směr Karviná hl. n., hop na příslušné nástupiště, výdech, nádech, inverzní zakašlání a očekávám příjezd vlaku. Marně. Pán z reproduktoru hlásí desetiminutové zpoždění. Jelikož jsem holka prozíravá, vyrazila jsem vlakem o půl hodiny dřív, takže mě pár minut v Karviné navíc nerozhází. Jenom by mohlo být tepleji a vrtá  mi hlavou jak to u ČD mají s časem - vlak totiž oproti hlášeným deseti minutám přijede později o patnáct...
Cesta do Těšína probíhá poměrně rychle, v Těšíně se jdu podívat odkud mi to jede. Spoje nejsou odděleny podle společnosti, tak se pokouším zeptat u okýnka - paní mě však místo informování ošklivě seřvává a tak vyrážím dle vlastního odhadu.

Díky bohu správně a tak po čtvrt hodince sedím v Regiojetu. Noviny, kafe, wifi díky které se přes svůj chytrý mobil dělím s formulářem stížností ČD o svůj zážitek z nádraží v Těšíně a o dvě hodinky později už vystupuju v Olomouci. Vítám se s Petrem a vyrážíme do džungle velkoměsta.



Na Horním náměstí se ujišťuji ve smutné pravdě, že Česká jídelna má zavřeno a tak se vydáváme ledabyle do ulic, že něco najdem. Zakotvujeme v restauraci, poblíž náměstí. Takový výlet časem do devadesátek, z jídeláku si nemůžu vybrat, nechci být za frfňu a tak si objednávám víkendové meníčko - Uzený se zelím, knedlíkem a vývar s nudlema. Není to špatný, ale gastrozážitek taky ne. Každopádně účel zasycení splněn. Vyrážíme vstříc dalšímu dění.

Je neděle, tak se rozhodujeme k bezplatné návštěvě zdejší galerie. Jelikož životní zkušenost praví, že když se mnou jde v Olomouci do Arcidiecézního muzea, nechce se mnou pokračovat do Muzea moderního umění, brblajíce něco o tom, že jedna galerie za den stačí, nekompromisně vedu naše kroky do onoho Muzea moderního umění. Nelituju, kdyby mi stavěli galerii na míru, pak vypadá právě takhle.

Povzneseni stravou ducha se loudáme nazdařbůh ulicemi. Nádherné historické domy, jenom vzít za kliku a jsme v jiném století - vzájemně si libujeme.



Volá Veronika, scházíme se u stromečku a začíná punčkošt. Povídáme, koštujeme, užíváme. A že je co koštovat - nevěřila bych kolik různejch druhů punčů je možné vymyslet a jak jsou dobré! Samou zvědavostí z další chuti se mi ulamuje ucho u hrnku, takže zbytek dne piju z torza hrnku.

Veronika nás opouští, navštěvujeme WC v přilehlém obchoďáku a jdeme si poslechnout program. Hrají docela pěkně.

Pak ještě punč, kupuju klobásu a tlačenku, ať si můžeme dát něco na zub. Kousaje klobásu se zakecáváme u stánku a z hrůzou zjišťujeme, že tak tak stihneme navštívit kavárnu Café la Fée, kterou jsme si zamilovali při návštěvě v minulém roce.




Vybíháme na vlak, hop na nástupiště, první přijíždí Leoexpress jinak přezdívaný Paštikář. Petr okukuje vlaky já nabízené služby. V zápětí přijíždí regiojet, loučíme se, naskakuju a jedu.

Mírně vyhládla, lehce opunčená si objednávám "krosán" a švestkový koláč. Kvalita lehce převažuje cenu. Studentíci naproti mě se baví, kterak ošulit vyučující během zkouškového. V jednu chvíli se na ně vážně zadívám a ptám se: Pánové a víte o tom, že vysokoškolští vyučující mají své přátelé? Ticho, kluci se vymlouvají a mění téma.

Za Havířovem zůstávám v kupé sama a vrhám se na plátek tlačenky, čehož od noci hořce lituji, ale to už je jiná kapitola...

V Těšíně opět přestup a hurá domů. Abych za sebou neměla tolik úžasný den a probudila se do reality, zamrzá nám doma teplá voda a mě čeká skotský střik, ale jsem utahaná jako kotě a usínám spánkem neviňátek.
 Už teď se moc těším na další rok a vánoční trhy v Olomouci! Zúčastněným dík za super společnost a Petrovi dvojnásobné díky za obrázky.  :)


Žádné komentáře:

Okomentovat