Cukrárna Ollies

Jestliže je v našem kraji nějaká cukrárna vyhlášená, pak je to ta Ollies. To jednu paní inženýrku bavila cukrařina, okolí si pomlaskávalo a tak si ze svých dortů udělala byznys. Úspěch na sebe nenechal dlouho čekat a dneska se chystá otevření v Olomouci.

Web:
http://www.ollies.cz/

Krátká verze:
Mají to drahé, ale moc dobré. Zákusky (dorty) není zrovna rozumné jíst každým dnem, proto zajít si jednou za dva měsíce na sice drahý ale pořádný zákusek určitě není na škodu...




Ukecaná verze
Ollies jsem navštívila celkem dva krát. Jednou jsem si byla s kolegyní sednout, jednou jsem si nechala nabalit zboží domů.

První, "vysedávací" návštěvu jsem absolvovala s doprovodem.Přiznám se, že jsem spíše kavárenská, než cukrárenská povalečka a ačkoli se mi s kolegyní povídalo fajn, přivítala bych spíše intimnější atmosféru. (Nechtěla jsem obtěžovat syndromem japonského turisty, proto je tato návštěva bez fotek.)

Objednala jsem si dvanáctinu čokomalinového dortu za 52,- Kč. Oproti Sachru, který jsem ještě ten den ochutnala z jiné cukrárny, nebylo těsto vyschlé, překypřelé, krém kvalitní i čerstvé maliny udělaly radost. Zjištění, že ještě existuje cukrárna, kde želatina na dortu není umělou hmotou, dělá svět tak nějak optimističtější.



Druhá návštěva Ollies byla jen ve znamení rychlého nákupu a výzvěd. Už delší dobu čekám na první fialky, abych vyzkoušela panna cottu a taky se chci naučit co nejvíce pracovat s ricottou. Koupila jsem si tedy malinovou panna cottu a kousek ricottového dortu (ten den měli akci a druhý jsem dostala jako bonus).

Nákup mi zabalili do elegantní firemní krabičky, což mělo hned dvě výhody. Jednak zákusek dorazil téměř neporušený i po cestě přeplněnou tramvají a plným, hopsajícím busem, ale zároveň si firma udělala krásnou reklamu. 


Po obědě a příchodu domů jsem natěšeně rozbalila krabičky a dala průchod své mlsnosti. Ricottový dort byl moc dobrý. Lehce tvarohová chuť a výborné těsto. Oblouzněná hlubokou naivitou, jsem se rozhodla jenom ochutnat panna cottu. První lžička ve mě vzbudila myšlenky typu: PANE BOŽE! Tohle je nebeská chuť!. Kdo neuochutnal, neuvěří. :) Ochutnávála jsem opravdu důkladně. Do poslední lžičky. Jako bonus mi zůstal plastový kelímek, který ještě bezpochyb vužiju.

Takže? V životě máme na výběr, buď se zaměříme na kvalitu nebo kvantitu. V Olleis vám nabídnou kvalitu. Ono stejně zákusek každým dnem není fajn...

Komentáře

  1. Taky bych chtěla mít ve svém okolí takovou cukrárnu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Třeba vycestovat :). Cukrárna je co by kamenem dohodil od Národní kulturní památky Dolní oblast Vítkovice. Navíc Vítkovice jsou samy o sobě neskutečně nádherným cihlovým městem. Taková malá Anglie :) Chystám se o tom napsat :)

      Vymazat
  2. Též dávám přednost kvalitě před kvantitou,a tato cukrárna má bohatý nadstandartní sortiment a cenově se tedy určitě vyrovná světové konkurenci...:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Světové konkurenci se vyrovnají i chuťově, třeba tu Panna Cottu jsem málem snědla i s kelímkem, jak mi chutnalo. :)

      Vymazat
  3. Hmm tak tohle vypadá velice, velice dobře a souhlasím, že radši míň a víc si pochutnat!

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky