Výletní okénko - Hranice na Moravě

K následujícímu článku není moc fotek. Rozhodla jsem se dát přednost užívání dne, okolí a oblíbeného kamaráda před fotografováním...

Více obrázku najdete: http://www.mesto-hranice.cz/cs/pro-turisty/

Je pozdní dopoledne, krátce před třičtvrtě na deset, nasedám do vlaku a vydávám se za svým kamarádem do Hranic na Moravě. Chystá se za mnou na víkend a já navrhla, že se sejdeme uprostřed cesty, abychom mohli vyrazit někam po cestě.

Cesta ubíhá docela rychle, zvláště pak po nastoupení disko-rodiny. Macecha má na sobě silnou vrstvu make-upu, bílé krajkové, korzetotričko, výrazný glitrový pásek, upnuté legínky a nesmí chybět schozené, háčkované kozačky. Pán má v půli svého (bezvlasého) účesu a lá Mr. Propper nandané sluneční brýle, šedé tričko s vlajkou Británie přes celou hruď a občas na mě hází takové to svlékací očko, čímž mě lehce děsí a udivuje. Jednak mám cca o 10 kg víc, než jeho partnerka a disko styl je mi cizí. Mají sebou dvě děti pubertálního chlapce, kterého pořád přesvědčují k návštěvě facebooku a sdílení informace, že jedou na dovolenou a tichou holčičku. Chlapec odmítá facebook a sdílení, protože prý nebude sdílet každou informací jako hlupák. Že někdy ty děti mají víc rozumu, jak rodiče...

Blíží se hranice, vystupuju. Petr ještě nedorazil, takže se vydávám vstříc průzkumu nádraží.  Je docela retro. Čas se na Hranickém nádraží zastavil před třiceti lety. Nutno říct, že i přes svou starobylost je udržované a čisté. Vcházím do bufetu, pán se na mě ze široka usmívá, ptají se, co chci. Úsměv oplácím s tím, že si ještě vybírám. Je mi tak nějak blbý přiznat, že moje aktuální návštěva je spíše muzejního rázu (místa, kde se zastavil čas mě fascinují, baví, mám ráda jejich atmosféru)... Pán se mě po chvíli ptá znovu, tak se rozhoduju pro vychlazeného birela.
" To máte pro sebe?"
"Ne, za chvilku přijede kamarád, tak mu chci udělat radost."
V očích pána se měním na zázračnou polobohyni.

reálný vstup na centrum...
Přijíždí Petr, nasedám a vydáváme se směr centrum města. Parkujeme, jdeme na centrum. Plán je dát si na centru kafe, při němž zkonzultujeme další dění dne. Náměstí mají pěkné, fakt moc, ale ať koukáme, jak koukáme, jediná gastronomická zařízení jsou asijské fastfoody nebo sportbary. Nic pro nás. Vydáváme se zpět, když tu zahlídnu infocentrum na radnici. První, co nás při vstupu upoutá je cedulka hlásající výkup zlata... No... ehm... takovou cedulku bych čekala spíše někde před zastavárnou v ghetu, než na hranické radnici...

Nicméně interiér je moc pěkný, paní v infocentru informovaná, moc milá, dokonale zvládá můj nápor otázek, radí nám lokál poblíž, takže po chvilce vycházíme vybavení mapami, brožurkou a fůrou informací.
U vstupu si říkáme něco ve stylu: "Sakra, co tohle bude za pajzl!"
Nicméně nevzdáváme se, míjíme chodbičku a vcházíme do restaurace s hezký interiérem a nádhernou zahrádkou. Divné...

Sice, už je lehce ujezeno, ale víceméně takhle vypadal předrm. Nedochucená zelenina a salát z konzervy.

Objednáváme si. Pán pizzu, slečna rajčatovou polívku. Petr před pizzou dostává jako předkrm v ceně trochu zeleniny naházené na talíř a mě je donesena polívka. Potěšená čerstvými surovinami si objednávám rizoto s kuřecím masem, sušenými rajčaty a parmazánem. Mezitím Pítovi přinášejí pizzu. Nějak jim hapruje trouba. Z vrchu dopečené, zespoda už méně... Přinášejí mi rizoto. Teda spíš smaženou rýži. Já vám tu restauraci nechápu, možná měl kuchař blbý den nebo vařil záskok.... ale oni tam vaří z čerstvých, fajn surovin, jenže né dobře... Chci se pobavit s kuchařem, jenže jsem zadržena...
Platíme, odcházíme.



Cestou pryč se ještě rozhodneme využít vyhlídky u radnice. Už už si to suverénně mířím k věži, která vypadá jako vyhlídka, když tu zjišťuju, že jde o místo pro ukrytí popelnic... Co už... Rozhodnem se teda o panoramata od zídky. On by docela byl výhled na hory, jenže ne přes zarostlé zahrady, takže koukáme na paneláky a kousek kopců...

Místo s nejlepším výhledem na propast. 


Jdeme raději k autu a míříme si to do Teplic nad Bečvou na propast. Prý má být druhá největší v Evropě. Po zaparkování se nadšeně vydáváme k propasti. Jak to říct... procházka pěkná, ale většina propasti se schovává za křovím, takže vidíme spíše náznaky.  Což nepotěší. Příště si raději po dvacáté zajdu na Macochu...

Vracíme se k autu, odjíždíme. Směr Helfštýn, směr Karviná.

Co říct závěrem? Hranice jsou moc pěkné město s nádherným okolím, jenže on to asi nejlépe vystihl můj společník, který nazval Hranice: schizofrenním městem plným protikladů. Je tam moc pěkně, ale vždycky narazíte na něco absolutně protiřečícího si.
např. nejlepší restaurace ve městě je v hotelu, jehož součástí je herna, na radnici najdete ceduli, kterou byste spíš čekali v sociálně vyloučené lokalitě, hezký vchod do města hatí rozsypané popelnice...

Komentáře

  1. Tak až příště budeš zase jezdit po Moravě, vezmi to kousek níž až do Kroměříže. U nás se určitě najdou restaurace, které budou stát za reportáž.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V Kroměříži jsem byla před pár lety na školní exkurzi. Pamatuju si nádherný zámek, vůni starých knih v úžasné knihovně a nádherné zahrady :) Určitě se tam ještě někdy ráda podívám, takže jestli máš nějaký konkrétní tip, budu ráda. :)

      Vymazat
  2. No, když jste zmínila výkup zlata, tak doporučuji web http://www.vykup-zlata-cena.cz/, na kterém jsou rady jak se nenchat podvést.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale já jsem zlato prodávat nechtěla. Špatně jste pochopili kontext.

      Vymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky