20. 11. 2014

Kterak jsem se dobře bavila a zhubla tak 12kg

K dnešnímu povídání mě inspirovalo hned několik článků.





Než se vrhnu do vyprávění svého příběhu, mějte prosím na paměti, že se jedná pouze o osobní zkušenost. Každé tělo může fungovat jinak. 



Z těláku jsem vždycky nosila trojky a to jenom, protože se horší známky nedávaly. Učitelky TV mě neměly rády a nebály se mi to dát najevo. Náš vztah byl zpečetěn ve chvíli, kdy jsem dosáhla vytouženého uvolnění. 

Přes to všechno jsem se mimo školu vždycky tak nějak ráda hýbala. Bazén a taky mám za sebou klasické venkovské dětství. Kola, brusle, lítačka kolem náměstí, lození po stromech...
Ve 14 jsem začala hubnout víc, než by bylo fajn, ale tak nějak přišly první lásky a na extrémní hubnutí nebyl čas.

Z nějakého důvody mými láskami byli vždycky aktivní mládenci, kteří si se mnou zažili očistec, protože jsem odmítala sportovat.
Pořád jsem se ale ráda projela na kole nebo zašla na bazén. Sice sporadicky, ale přece.
Pak přišla VOŠka, k bohémskému a pracovnímu životu jsem se občas rozhodla vyzkoušet nějaké cvičení, ale nic mě nebavilo a donutit jsem se neuměla.

Svěží vítr, ale přišel, když jsem poznala box. Jak moc mi nešel, tak moc mě bavil! Kila šla dolů sama a já se těšila, až zase půjdu cvičit.
Nicméně přišlo těžší zkouškové a já na box zapomněla. Stala se ze mě lemřička. Petr nebo Alena mě tahali na hory, ale já se viděla spíše jako kavárenská povalečka. Nicméně se jim povedlo mě lehce nalomit. Komu by ale krásná příroda Orlických hor nebo Velkých Karlovic neučarovala... :-)


První polovina velkého zlomu přišla ale až Vladimíru odvezli do nemocnice. Když jsem viděla svoji kamarádku ležet na nemocničním lůžku, donutilo mě to zamyslet se nad změnou a jídelníčkem. Souhrou náhod jsem tehdy zdědila starý sešit receptů po babičce a zjistila, že si můžu debužírovat a zároveň jíst kvalitně.

Ta zásadní změna přišla až v první polovině loňského rocku. J. zase někde chlastal s kamarády a už týden neexistoval. E. tehdy do telefonu navrhla, že se vydáme na procházku, která se zvrhla ve výšlap na Pustevny. Když jsme šly dolů cítily jsme se skvěle, tak jako ne dlouho předtím.
A ačkoli druhý den byl každý krok doprovázen pekelnou bolestí, další víkend jsme vyrazily zase a pak další víkend, další víkend, další víkend...

Přes týden jsem občas vyrazila na procházku, bylo třeba si pořídit sportovní vybavení. Vyrazila jsem do Decathlonu a tam zrovna měli krásné Mizunky. I mě donutila je koupit a já k procházkám, horám přidala běhání. No ... běhání... jednu písničku jsem šla a jednu se potácela.
Asi po měsíci přišla běžecká krize. Neviděla jsem zlepšení. Už jsem fakt měla chuť se na běh vyprdnout. Jenže E. mě zase vytáhla ven. Šly jsme nakupovat do nedalekého nákupáku. Kdesi v prostřed nákupu jsem si vzpomněla, že doma vařím mlíko.

Podpadky nepodpadky, běžela jsem domů jako o závod. Vidina baráku v plamenech mě motivovala víc, než medaile z olympiády. Když jsem doběhla domů, mlíko se nevařilo. Před odchodem jsem sporák vypla. Uvědomila jsem si, ale že jsem běžela celou cestu. Já, která jsem měla vždycky problém doběhnout ke křižovatce v půlce ulice.

A tak jsem s běháním pokračovala a tentokrát raději. Časem jsem dvě písničky běžela 1 šla, pak 3 písničky běžela no a dneska si to tak nějak šéfuju podle nálady. Vykašlala jsem se na Endomondo i Runkeeper a jenom se spotnánně raduju z pohybu. Někdy uběhnu jenom 3km, jindy se proháním 8km.



Někdy v dubnu loňského rocku jsem objevila Ficentrum Orlando, které mám kousek od domu. L. mě vzala na hodinu k2, čemuž jsem moc nepropadla, ale o fitcentru jsem řekla E. a ta vyzkoušela jumping, kam mě vzala sebou. Po hodině jsem si řekla. Sakra! To je super nářez, konečně jsem objevila to pravé ořechové!  No od té doby mě tam mají nakvartýrovanou minimálně 2x týdně na Jumpingu a vždycky se na hodinu těším jako malá Adélka. Já, která nikdy u žádného sportu dlouho nevydržela.

Takže jsem se toulala po horách, chodila na procházky, jumping, hěhala a u všeho toho se dobře bavila.

V mezičase jsem ještě vyzkoušela flowin, dala další šanci józe, přihlásila se na latinské fitness pro ženy... Cvičitelky byly super, ale hold asi potřebuju divočejší sporty.

Najít řád a pochopit pohyb mi hodně pomohla V.,  která závodně sportuje.

Takže jsem měla 3x týdně jumping, 2x týdně jsem běhala a tak přišlo, co přijít muselo. Zhubla jsem.
Prakticky jsem si musela koupit nový šatník.



S tím, jak přišla změna, přišlo i několik postojů v mém okolí.

Byla jsem zařazena mezi dietářky a sportovní šílence.

Naštěstí jsme si časem vysvětlili, že běhám, protože mě běhání baví. Stejně jako někdo rád vyšívá, tak já ráda běhám. Bylo to dlouhé, bylo sto strastiplné, ale už jsme se všichni naučili, že jím, co mi chutná a skvěle se bavím.

A právě o tomhle podle mě všechno to hubnutí je. Dobře se bavit. Sportů je milion. Stejně jako mě nenadchnete pro pilates, které milují miliony dam po celém světě, tak je přirozené, že já nenadchnu všechny pro běhání nebo jumping.

Taky je milion jídel. Receptů. Vždyť i tenhle můj internetový deníček je jeden z tisíců s recepty.

Není třeba hned podávat maximální výkon, stačí vyrazit na hoďku na procházku dva krát týdně a občas zkusit nějaký pohyb ve fitku, dokud nenajdeme to pravé.

Není nutné vařit hned tukožroutskou polívku, ale jenom třeba zahodit brambůrky a už si nekoupit sladkou limonádu. Místo toho citron a mátu.

Jo a ještě jedna hodně důležitá informace. Zhubnout je půl bídy, ale udržet si to je teprve fuška. Je třeba změnit život a ta změna je fakt fajn. 

V závěru si dejme několik odkazů:

Cvičení:
Karviná
http://www.fitnessorlando.cz/rozpis-lekci
https://www.facebook.com/groups/268273713344426/328196184018845/
- ještě je SUPER cvičení na Univerzitě, ale to bych případně poslala mailem.

Youtube:
https://www.youtube.com/user/BeFit

Fajn stránky:
http://www.behej.com/
http://www.6000kroku.cz/
http://rungo.idnes.cz/


Stránky s recepty:
http://www.eatingwell.com/
http://www.cookinglight.com/
http://www.jamieoliver.com/
http://www.veganotic.cz/
http://www.theppk.com/
http://www.bbcgoodfood.com/

6 komentářů:

  1. To je moc pekne vypraveni a pribeh s dobrym koncem. Diky za odkazy a preji, aby ti to udrzeni vyslo. Pekny den! bára.kára blog

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji. Původně jsem o tom nechtěla psát, ale už mě nebaví se dívat na všechny ty bestiální motivace diety atd. :-)

      Vymazat
  2. Teda "cvičení" jsem začala mít ráda teprve tehdy, když jsem přestala mít školní tělocvik. Mám ráda plavání, badminton a pro někoho dost podivná věc, ale jízdu na rotopedu (páč nemám kolem sebe vosy a auta), sice to na mně není vidět, ale i tak :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, že jo! Škola podle mě až zázračně demotivuje! Nejde to na Tobě vidět nebo si jenom neuvědomuješ, že to jde na tobě vidět? (viz. moje historka o vařícím mlíku - taky bych do té doby přísahala, že běhání je bez výsledku)

      Vymazat
  3. Odpovědi
    1. Děkuji. Fotky jsou spíše starší. Ono celkově bych se příběhem nechlubila, ale mrzí mě, že se zapomíná na starou dobrou radost z pohybu. Jakože se někdo bude hýbat jenom protože chce a následně zhubne.

      Vymazat