17. 2. 2015

Ruměnka vs. Valentýn

Svatý Valentýn. Upřímně si neumím představit svátek, který vzbuzoval více emocí. Alespoň tedy v mém okolí. Rádio hlásalo ostošest, že se Valentýnu nevyhneme i kdybychom lezli po stropech a obchody byly osrdíčkované jako sešit zamilované puberťačky. Nejčastěji jsem se setkala s mužným despektem nebo ženskou deziluzí. Nezaregistrovala jsem jedinou osobu, která by se z přicházejícího svátku zamilovaných radoval/a. 14. únor byl chápán záporně, neutrálně nebo pracovně. VŠEM jako by unikala jedna zásadní věc - za svých 30 let jsem nezaregistrovala JEDEN JEDINÝ důvěryhodný informační pramen, který by uváděl, jak přesně máte Valentýna prožít, koho nebo co máte mít rádi.

převzato z www.studentpoint.cz


Nevšimla jsem si, že by jakoukoli tradicí bylo pevně stanoveno, že ženy se navlečou do kytičkovaných šatů, muži do slušivých obleků a ruku v ruce si budou vesele dovádět na rozkvetlé louce. Krom toho, že v únoru pobíhat mezi kytičkama je v našem zeměpisném pásmu nereálné, je tahle představa blbost.

Láska má přeci milion podob. Milovat můžeme svoji rodinu, život, přátele, sport, přírodu, vaření a mnoho z nás by se mělo naučit i zdravé sebelásce. Proč by se tedy nemohl stát Valentýn den, kdy navštívíme svoje milé nebo jim zavoláme s tím, že je máme rádi? V naší kultuře se tak málo vyznávají pozitivní emoce, že by se fakt měl ustanovit jeden den, kdy všem co je máme rádi onu lásku vyznáme. Proč by se Valentýn neměl stát dnem, kdy budeme hýčkat sami sebe? Žijeme v nejrychlejší době, jaká kdy byla, zažíváme stres, denně si odepíráme - proč nehodit na Valentýna na celý svět bobek - dát si celé dopoledne šlofíka a pak třeba s pejskem vyrazit na hory? Udělat si krásný den sama se sebou?


A jak vypadal můj Valentýn? Vzala jsem si se svojí oblíbenou kolegyní směnu v našem bistru. Celý den jsem lítala u plotny a nevěděla, kde mi hlava stojí. Ačkoli jsem měla několik krát chuť praštit pánvičkou o zem, popřípadě jí vzít někoho jiného, dělala jsem to, co mám ráda s těmi, koho mám ráda.

Když jsem pak s Kat (kolegyní) seděla po náročné směně seděla u skleničky vína, byla jsem ráda, že můj letošní Valentýn byl jaký byl. I přestože čím víc poznávám Jiřího, tím víc jsem si jista, že tohle není muž, jehož bych si přála v životě.

Byla jsem přeci tam, kde to mám ráda, s těmi, které mám ráda a dělala jsem to, co mám ráda. Co víc si na Valentýna přát.


Žádné komentáře:

Okomentovat