8. 10. 2015

Zápisky z cest aneb (skoro)Solitérka v Německu - přípravy

"A raději si otevírejte pusu, protože jinak byste ji už nemusela otevřít." Loučí se se mnou pohřebním tónem, který by se hodil do libovolného amerického filmu. Znáte to - vystrašená rodina sedí v ordinaci, přijde doktor a: Váš blízký má na kahánku. No... Super!
"Mhmmm... Když jsem přežila mléčné zuby, snad přežiju i ten moudrosti...", snažím se zlehčit situaci.



Usmíváme se na sebe se zubařkou a jdu k domovu.
Sakra! Takže pozítří odjíždím do Německa, pusu mám z jedné strany, jako balón, otevírání není jisté... Ještě k tomu pekelná bolest v krku a rýmička se vrací! Sakra! Sakra! Sakra! Tohle je hluboko, přehluboko v sedince!
Cestou to beru ještě přes pojišťovnu a odevzdaně si kupuju zdravotní pojištění. Sním rozmixované rizoto a jdu otevřít knihovnu. V hlavě mi zní písnička od Iného Kafe - Kašovité jedla.

Otevírám knihovnu. Knihovničím. Zub bolí s vehemenci, jíž by se mohla inspirovat středověká svatá inkvizice. Ach...

Při návratu domů potkávám Katčina učitele, kterého tuhle zepsula na tři doby, že má ve skriptech gramatické chyby a já mu po jeho káračce třásla rukou za účelem seznámení se, protože mi přišel jako sympaťák. Povídáme si, je to všechno roztomile rozpačité. Malá stydlivá Adélka a rozpačitý pan Učitel.

"Omlouvám se za ten pusobalón, ale už zuby moudrosti začali růst i mně...".
"Určitě to nemáte trvalé...", snaží se mě uchlácholit a mám podezření, že tak trochu i sebe.
" Z celého srdce doufám, že ne... "
A pak si ještě chvíli povídáme. Bere si číslo a slibujeme si, že se ukáže v knihovně a já dojdu na konzultaci. Věř, chlapče, že dojdu.

Konverzaci nelítostně utíná přijíždějící autobus, ještě se loučíme, máváme si...
Den se mi prosvětlil. Přicházím domů a jdu spát, tentokrát se tréning KM bude muset obejít beze mě. Otevřít pusu bolí, natož aby se mě ještě někdo na obličeji dotýkal. Navíc je mi blbě z rýmičky.
Organismus je natolik vyčerpaný, že spím jako andílek až do božího rána.

Druhý den si balím svých pět švestek do malého batůžku, uvádím hlídky domečku do pozoru, loučím se s Matičkou, Kačenkou, pořizuju vše potřebné, tisknu letenky a tak dále na tři krále.




Žádné komentáře:

Okomentovat