Zápisky z cest - Düsseldorf + Kunstmuseum v Bonnu + Köln

Sobota. Něco kolem 10:30. Sedám k E. do auta. Startujeme a odjíždíme směr Dusseldorf. Po cestě se sekneme v zácpě, ale i ta jednou skončí a tak parkujeme v Düsseldorfu. Je státní svátek a tak jsou obchody zavřeny. Jsem ušetřena šopaholického řádění a vyrážíme do města.

Jeden z klasických domů

Cestou míjíme obchody snad všech nejluxusnějších značek. Jestliže se u nás mluví s luxusním respektem, tak doporučuju výlet do Düsseldorfu - pak vám tahle ulička bude připadat jako zapadlé zákoutí na maloměstě. Čím víc se blížíme centru, tím víc to žije. Lidé sedí na venkovních zahrádkách a všude kolem je znatelné nadšení, užívání si života a příslušná energie s tím spjatá. Lidé korzují uličkami, baví se. Jsem unešená! Kupuju si currywurst s houskou. E. na mě hází obličejíček, z jehož kyselosti by se mohl i citron učit.
"Co?! Jsem v Německu, maj to jako národní poklad. Musím vyzkoušet, ať vím."
"Fuj"
"Náhodou to není špatný..."

Snědeno. E se viditelně ulevuje. Pokračujeme ve volném toulání. Přicházíme na schody, sedáme mezi lidi a sledujeme taneční představení akrobatů.

Radnice v Düsseldorfu

Během dne se ještě pak dále procházíme živým městem. Kolem radnice. Všemožně. Dáváme si frozen yougurt. Prohlížíme okolí, povídáme si a užíváme dne. Po pěti hodinách se rozhodneme odjet.

Koningswinteru se i dneska koná vínový festival a my se i dneska účastníme. Tentokrát se vrhám do víru tance. Tónům bítlsáků se prostě nedalo odolat. A vzhledem k tomu že už mám v sobě tři deci, tak při písničce twist and shout přidávám krom pohybů naučených od matičky i vrtění kolenem podle Karla Gotta. Svým křepčením evidentně učaruji místnímu podivínovi a tak do choreografie, která by se jistě uchytila při předvádění elektrošoku přidávám ignorační záda.

Dohráli ten úžasnej set. Jsem uřícená. Ulítaná jako křeček v kolečku. E. si mě přebírá, ještě si chvilku sedíme u vína a pak jdeme domů, koukáme na film a jdeme spát.

V Neděli máme na programu Kunstmuseum v Bonnu. Jsem zklamaná. Těšila jsem se jako somálec na řízek, ale tohle musel být blbý vtip. Personál krom jednoho sympatického hlídače příjemný jako osina v zadní části těla. Z videovýstavy nebylo jasné, co je interakce a co exponát. Fakt jsem čekala víc. Příště si raději znovu zajedu do Opavy. Ne do blázince. Do Opavského muzea.

Pomalu zalidňující se nábřeží v Düsseldorfu. O dvě hodiny později tady budou poskakovat artisti a na schodech bude tak o padesát procent víc lidí. 

 Po prohlídce mě E. bere do restaurace. V Bonnu se nebojí říct si za parkovné. Ani před hotelem ani před restaurací. Nacházíme ale místo o kousek dále. Zadara. Při cenách 2,80 euro/hodina se projdem o něco raději.

Dávám si polévku a kirschenkuchen. Polévka je klasická, kvalitně a skvěle udělaná rajčatovka z rajčat s pestem a kirschenkuchen je snad nejlepší koláč, co jsem kdy jedla! Mňam!

Platíme, mě zase omývá z těch pálek a jdeme se procházet po okolí Rýna. Okolí Rýna je fakt hodně dobré. Parčíky, plochy ke kempingu, cyklostezky. A Němci tam žijí. Možná bychom mohli taky u nás zapracovat v podobném duchu. Vlastně mám pocit, že Němci víc žijí venku a umí se víc i bavit.

U vody u palmy

Nejbližší dva dny trávím v Koningswinteru a Bonnu, kde hledám Bethovenův dům. Podaří se mi ho dva krát minout. Měli by zapracovat na označení. Dost zapracovat na značení. No ale zase na druhou stranu si aspoň projdu africké a indické obchody a koupím pořádné karí. Čili mám teď na nějakou dobu kořenící zásobu. A taky kupuju nápoj, který prodavač označuje za africké kafe. Ptá se mě, jestli jsem Britka. No chlapče, já a moje angličtina s výrazně karvinským přízvukem... jako lichotka fajn, ale říct, že mám pěkné oči nebo tak by bylo nenápadnější. Následně je mi nabídnuta večerní instruktáž ve vaření nápoje. Z výrazu jsou čitelné úmysly, za něž by se nemusel stydět ani ten nejzvrácenější štáb točící filmy pro dospělé a tak se loučím a jdu.


Středeční Köln je věnován spíše obchodům a muzeím. Podíváme se do muzea hořčice, čokolády, Kunst musea. Z nabídky Kunst musea si vybíráme výstavu o luxusní módě. Za 5 euro se dostáváme mezi odložené obnošené šatstvo horních deseti tisíc, což nás v pravdě nepotěší. Naštvanost utlumí skutečnost, že se dostaneme na stálou expozici. Ale ani tady není nic, co by člověk neviděl už sto krát na zámcích po ČR nebo doma ve skříňce po prababičce. V Kölnu jsou dvě obří ulice plné obchodů. I my je šmejdíme. Já se zdržím v Body shopu a Lushi. E. obráží se shopaholictvím sobě vlastním všechny obchody s oblečením. Během svého šmátrání po Lushi, zjišťuju, že je v Kölnu Primark. Jako správná objevovatelka se rozhodnu fenomén prozkoumat. HADRÁRNA.  Plno textilního odpadu. Asi se ještě na tohle téma rozepíšu.
E během mého zkoumání demonstrativně hlásí, že jde čekat ven. V rychlosti oběhnu všechna patra, koupím nějaké spodní prádlo, které vypadá, že by i mohlo aspoň čtvrt roku držet pohromadě.
Pak se ještě procházíme po městě a hurá do Köningswinteru. A pak balit se a zítra domů. :-)
Šlus!


Komentáře

Okomentovat

Oblíbené příspěvky