Trapná móda pro pozéry?

Můj internetový deníčku,
původně jsem se Ti chtěla svěřit s receptem na šalvějové čipsy nebo s receptem na jeden úžasný tvarohový dezert. No... Je toho je víc, s čím se ti v dohledné době veřejně svěřím.

Všechny ty lahůdky ale musí počkat. Potřebuji ventilovat skutečnost, se kterou poslední dobou setkávám. Je to nadávání na modernost některých sportů. Jde to z médií, od kolemjdoucích, odevšud. Zatímco loni jsem snad ze všech stran poslouchala, proč a jak je nemožné někam vyrazit sama, letos je trendy nadávat na trendy.


Plně uvědomuji si, že běhání, chození po horách, cyklistice, fitness, Krav Maga a jiným se teď věnuje hodně lidí, čímž je termín masová záležitost nebo snad trend na místě. 

Víš co, deníčku? Nejenže je mi fuk, jestli jsou moje oblíbené pohybové aktivity populární nebo ne (jde přeci o to, jestli se dobře bavím), já jsem dokonce ráda, že trend sportování roste!

S poptávkou totiž roste i nabídka. Jsou dostupnější informace, tréningy, tréningové plány, sportovní potřeby, odborné publikace, konají se různá setkání, závody... Potkávám zajímavé lidi, se kterými můžu svou radost sdílet a získávat od nich cenné zkušenosti.  Osobní rozvoj je dostupnější, přístupnější, blíž. 

Jasně, jsou pozéři, kteří začnou tááák strašně běhat, protože to je in. No ale proč ne? Jestli je to chytne, tak jim trend pomohl najít bohulibou zálibu. Jestli je to nechytne, tak stejně brzy skončí. Investice do sportovního oblečení podpoří ekonomiku a třeba během svého lopotění i někoho namotivují. 



A že je všude moc lidí, jak se všichni chcou hýbat? Ano, v místech s hodně domy, bývá hodně lidí. Pejskaři, bruslaři, běžci. Park, ve kterém běhám je nejfrekventovanější. Ať jdu ve kteroukoli dobu, vždycky několik běžců či bruslařů potkám. Co se stane? Koukneme na sebe, mávnu, vyměníme si úsměv a klušeme si to po svém.

Lidi jdou většinou běhat, aby si pročistili hlavu, nastartovali se nebo zlepšili kondici. V místech, kde venčím Hárvíčka (náš pejsek) kolem mě běžel akorát Tichánek starší /jediný běžec/.

Samozřejmě, že v neděli odpoledne se parku Boženy Němcové /hlavnímu běžeckému místu/ vyhnu, protože park je plný rodin, pejskařů, puberťáků - celé Karviné, ale na druhou stranu mi nic nebrání popadnout Harveyho a proběhnout si naši venčící trasu, kde je pustoprázdno, občas nějaký rybář - dva zbloudilí cyklisti.

Na druhou stranu - běhám sice pro radost - ale když už nějakého sportovce potkám - většinou to je hezký muž a vůbec ale vůbec mi nevadí se vzájemně na sebe usmívat s pohlednými muži...

A že někdo čumí? Jo. Lidi čumí. Někdy se rozhlíží, jestli můžou proběhnout, někdy se jen otočí směrem, kudy běžím, někdy se koukají, jak jsem daleko, aby si přivolali pejska, koukají, kam běží jejich dítě. Určitě i koukají a řeší, jak běžím - jenže za mnou zase proběhnou další tři osoby, projdou další čtyři lidi, díky nimž upadnu v zapomnění..

Stejně tak to je se vším. Krav Magou, Jumpingem. Ano, existují tradičnější formy.  Já jsem si ale vybrala možnosti, které mi vyhovují. Kdybych se měla držet tradice, tak v tuhle chvíli nebloguju ale píšu zápisek plnicím pérem do sešítku. Místo mailu, telefonátu nebo SMS posílám dopis...

Trendy můžou být super. Můžou být i hrozné. Je na nás, jak se jim otevřeme a co si vybereme. Máme možnost výběru a volby, tak proč si neudělat život příjemnější. :-)

Komentáře

Oblíbené příspěvky